matematika
matematika [-ty-, řec.], věda o kvantitativních vztazích a prostorových formách reálného světa. Elementární poznatky z aritmetiky a geom. se objevují na samém počátku kult. vývoje v souvislosti s praktickými úlohami (stanovení počtu kusů, měření délek, ploch, objemů, problémy ve stav., astr.). Velmi mnoho poznatků tohoto druhu bylo známo ve starověkém Egyptě a v Babylónii. Jako samostatná věda s jasně vymezenými metodami se m. projevuje ve starověkém Řecku. Zejm. výklad elementární geom., jak jej vytvořili řečtí myslitelé, byl po dvě tis. vzorem deduktivní výstavby mat. teorie. M. od té doby prošla rychlým a složitým vývojem. Význ. objevy přineslo 17. a 18.st. Vznikla analytická geom., v níž je zachycena souvislost mezi geom. a aritmetikou. Pomocí pojmů proměnná a funkce byly popsány křivky, plochy a pohyby hmotných bodů a těles. Byl vytvořen diferenciální a integrální počet. K rychlému rozvoji m. dochází v 19. a zejm. ve 20.st. V m. se vyšetřují stále složitější struktury a zásoba mat. poznatků neustále vzrůstá; to je vyvoláno rostoucími potřebami rozvoje přír. věd a tech. i potřebou zodpovědět otázky, které vznikají v m. samé. Dnes se m. dělí na řadu disciplín, např. algebru, mat. logiku, diferenciální geom., topologii, funkcionální analýzu, diferenciální a integrální rovnice, numerickou m., teorii čísel, teorii pravděpodobnosti, mat. statist. Možnosti využití m. podstatně rozšířil objev a rozvoj samočinných počítačů. Vznikla samostatná disciplína mat. informatika, jejímž předmětem jsou teor. principy, jimiž se řídí využití počítačů. Charakteristickým rysem souč. m. je pronikání mat. metod do rozmanitých oblastí vědy a tech. V souvislosti s tím vznikají a rozvíjejí se nové mat. disciplíny, např. teorie automatů, teorie informace, teorie her, operační výzkum, teorie optimálního řízení, mat. fyzika, mat. biologie, mat. ekonomie, mat. psychologie, mat. lingvistika.
