mastaba

mastaba [arab.], staroeg. náhrobek pův. i pro krále, po vzniku pyramidy pro členy král. rodiny a velmože; tvar nízkého komolého jehlanu na obdélném půdorysu nad hluboko zapuštěnou hrobkou (až 30 m), s kamenným nebo cihlovým lícem; později bohatě členěný půdorys se sály a komorami, zdobenými reliéfy a nápisy, slepými dveřmi a výklenkem u vstupu pro kamennou nebo dřevěnou sochu zesnulého.