maska obecně
maska [it.< arab.] 1. etnogr. plastické zobrazení lidské tváře, zvířecí hlavy, hlavy či obličeje nadpřirozené bytosti nebo mytol. postavy. M. se nosí na hlavě nebo na obličeji a je zpravidla doplněna odpovídajícím kostýmem; vyrábí se z nejrůznějších materiálů (dřevo, kůže, rostlinná vlákna, textil, peří). Pův. funkce m. byla rituální a magická (doloženo skalními malbami z ml. paleolitu a neolitu: Altamira, Lascaux, Tasíli); dodnes se vyskytuje u mnoha etnik. Později získala funkci převážně zábavní (divadlo, karneval, masopustní průvody); 2. div. a) divadelní m., součást vnější charakteristiky herce. Ve starověkém Řecku, kde se představení konala v amfiteátrech pro velké množství publika, nahrazovala m. mimiku, vyjadřovala bolest, radost ap. (m. tragická, komická), později typy, charaktery; pro zesílení hercova hlasu byly masky uvnitř vybaveny kovovými rezonátory. V řím. div. našly masky uplatnění zvl. v atellánských fraškách. Ve středověku je používali lid. herci a kejklíři, v 16.-18.st. se uplatnily v italské komedii masek a v commedii dell'arte. Od 17.st. se masky postupně přestávaly užívat; příležitostně se vyskytují v moderním div. (B. Brecht). - V mimoevr. kulturách se masky vyskytují zvl. v div. Indonésie a Japonska; b) improvizovaný žánr it. div. v 16.st., tzv. komedie masek, s vyhraněnými a ustálenými postavami (Harlekýn, Pulcinello, Pantalone, Dottore) a milostným syžetem, blízký commedii dell'arte; dvorní div. slavnost, alegorické představení na mytol. nebo pohádkové motivy, později specifický div. žánr s kostýmy, scénickými a hudebními efekty, oblíbný zvláště v Anglii. V.t. masque; 3. fotografie a kinematografie zařízení, které slouží k odstranění nebo potlačení některých vlastností souvisejících s obrazem, světlem ap. Při snímání nebo kopírování obrazu může m. zakrývat určitou část obrazového políčka, omezovat rozměr obrazu v kameře nebo promítacím stroji, nebo slouží k vykrytí části plochy obrazu pomocí různě tvarovaných m. pro dvojexpozici pro nahrazení obtížně uskutečnitelného pohledu dalekohledem, klíčovou dírkou nebo k vykrytí části obrazu za účelem triků buď maskou pevnou (použití makety, dvojnický trik), nebo tzv. putující m. s použitím více obrazových pásů (např. oděv ,,neviditelného" člověka); v osvětlovací tech. m. upravuje tvar světelného svazku; u barevného fot. materiálu slouží k ovlivnění reprodukce barev; 4. televizní tech. a) šablona zhotovená z průhledného nebo neprůhledného materiálu, která se přikládá na stínítko obrazovky při zjišťování, zda sledovaná křivka nevybočuje z přípustných mezí; b) část obrazovky v televizním přijímači pro barevnou televizi; 5. výpočetní tech. skupina znaků (slovo) určující data, která se mají vybrat z množiny položek (znaků). Výběr se provádí při binárním vyjádření účelově volenou kombinací nul a jedniček maskovacího znaku a vhodné log. operace s pův. znakem (např. m. 11 110 000 a log. součinem s pův. znakem jsou potlačeny jeho spodní 4 bity). V.t. logický součin; 6. požárnictví maska ochranná viz ochranná výstroj. V.t. maska svářeče.
