maronité
maronité [-ny-], příslušníci maronitské kř. církve, nazvané podle legendárního zakl. Marona (1. pád Maro); pův. sektáři zdůrazňující učení o jedinečnosti Ježíše Krista, jejichž náb. obce vznikaly v 5.-7.st. v sz. Sýrii v důsledku rozkolu mezi vých. křesťany. I po ztotožnění s římkat. rituálem 1182 si m. zachovali četné círk.liturgické odlišnosti (bohoslužba konaná v syrském jaz., arabské čtení evangelia, upuštění od celibátu před vyšším svěcením) i způsob světské správy (volba emíra příslušníky šlechty, ustanovování šejchů emíry). Na synodu 1230 v Tripolisu byla provedena restituce názvu nejvyššího představitele m. (patriarcha antiochejský), který byl volen arcibiskupy a biskupy při stvrzení volby papežem; 1584 byla v Římě zřízena maronitská kolej. - V souč. žijí m. hl. v Libanonu (asi 600 000 osob), menší skupiny v Sýrii, Egyptě, na Kypru aj. Od 1954 určuje hlavu m. Vatikán. Koncem 19. a zač. 20.st. kompradorské vrstvy m. podporovaly pronikání fr. kolonizátorů do Libanonu a Sýrie a staly se oporou fr. imper. v této oblasti. Většinu libanonské burž. dnes tvoří m. Podle tzv. Nár. dohody z 1943 má být z řad m. libanonský prez., několik ministrů a asi třetina členů parlamentu.
