maráthská konfederace
maráthská konfederace, svaz čtyř maráthských knížectví v záp. a stř. Indii, na něž rozdělil državy Maráthů péšva (hlavní ministr) Bádží Ráo I. (vládl 1720-40); Nágpur připadl rodu Bhónslů, Gválijár dyn. Sindhijů, lndaur dyn. Hólkarů a Vadodara dyn. Gájakvárů; po porážce Maráthů vojsky afghánského vládce Ahmadšáha v bitvě u Pánípatu 1761 zeslábla ústřední moc péšvy a po krátkém období nového rozmachu (Mádhava Ráo I.) došlo k vnitřním rozbrojům, které přispěly k rozkladu konfederace a 1818 k jejímu podmanění Brity. V.t. anglicko-maráthské války.
