mahájána
mahájána, v sanskrtu velký vůz, široká cesta ke spáse - jeden ze dvou hl. směrů (škol) buddhismu, formovaný v l.st. př.n.l. v sz. Indii a šířený počátkem n.l. zejm. mezi lidovými vrstvami obyvatel celé Indie i mimo její hranice. Podle zákl. teze m. může dosáhnout spásy nejen zasvěcený (mnich), jak učí ranější hínajána, ale i laik, který dodržuje sliby duchovní dokonalosti (paramaty), povinnost modliteb, uchází se o pomoc mnichů a obdarovává je. Mniši ulehčují dosažení spásy prostřednictvím bódhisattvů, kteří mají schopnost měnit ze soucitu k živým bytostem karmu člověka na příznivější. Podle m. je svět zcela iluzorní (mája), reálná je pouze nirvána, totožná s nejvyšším absolutnem. Význ. místo v m. zaujímá učení o ráji. Buddha se v m. mění z mudrce-učitele na božstvo, jehož emanacemi jsou bódhisattvové. - Základy m. se snažily upevnit dvě náb.-filozofické školy: jógáčárja a madhjamiká. Podle prvé školy je reálné pouze vědomí, z něhož se rodí veškeré objekty vnějšího světa. Jakmile se dosáhne utlumení aktivity vědomí, je možné vymanit se z řetězu převtělování (samsára). Madhjamikové nepokládali za reálné ani individuální vědomí, ale pouze prázdnotu (šúnja), která nemá žádné kvality, je nedefinovatelná, nelze ji poznat zkušeností, ale pouze prostřednictvím mystické intuice. Nejvýzn. představitelem madhjamiků byl Nágárdžuna (2.st.) a Arjadéva (5.století), jógáčárjů Asanga a Vasubandhu (5. st.). M. ovlivnila četné školy a směry pozdějšího buddhismu za hranicemi Indie (lámaismus).
