maďarská hudba
maďarská hudba, lid. i umělá m. h. se vyznačuje zvláštnostmi, které ji odlišují od ostatních středoevr. hud. kultur (častá pentatonika, melismatika, taneční rytmy). K lid. hudbě patřily dětské písně a plačky, koncem 18.st. se rozšířil nový druh tance - verbuňk, později čardáš, které ovlivnily rozvoj novodobé m. h. Uplatňovala se i lid. hudebnost Cikánů-Romů. - Umělá hud. rozvíjena od 10.st. (gregoriánský chorál), později vznikla lid. duchovní píseň, v 16.st. hist. píseň na maď. texty (S. Tinódi). Pěstovala se i hudba instrumentální (loutnista a skladatel V. G. Bakfark). V 17.-18.st. působily šlechtické kapely, jednou z nejvýzn. byla kapela knížete Esterházyho, kterou v letech 1761-90 řídil J. Haydn. Na konci 18. a v l.pol. 19.st. se rozvíjel styl taneční instrumentální hudby zvaný verbunkos (zákl. tvoří tanec verbuňk). jehož rozkvět je spojen s tvorbou houslistů, skladatelů a vedoucích cikánských kapel. 1834 organizována Nár. hud. škola, na jejímž zákl. byla 1875 F. Lisztem vytvořena Hud. akademie (od 1918 Vysoká hud. škola F. Liszta). 1837 v Pešti zal. operní divadlo, 1840 konzervatoř, 1853 filharmonická spol. Tvůrcem maď. národní opery byl v 19.st. F. Erkel; význ. úlohu v rozvoji nár. m. h. sehrála tvorba F. Liszta. M. h. 20.st. je spjata zvláště se skladatelskou, etnomuzikologickou a pedag. činností B. Bartóka a Z. Kodálye. V l.pol. 20.st. získaly svět. popularitu operety F. Lehára a I. Kálmána. Z interpretů vynikli zvl. houslisté a dirigenti (J. Hubay, G. Széll, J. Szigeti, J. Ferencsik). Centrem souč. hudebního života je Budapešť, v zemi je rozvinuté hud. školství, působí řada hud. scén, orchestrů a komorních souborů. Skladatelé L. Lajtha, P. Kadosa, F. Farkas, R. Maros (*1917), A. Mihály (*1917), E. Petrovics (*1930).
