mše
mše 1. lat. missa - nejdůl. liturgický obřad v římkat. a pravoslavné církvi, jehož podstatu tvoří symbolicky přetvořená forma pův. (pohanské) oběti (rituál přeměny chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista, eucharistie). Název m. užíván od 6. století; 2. hud . ozn. určitých vokálních nebo vokálně instrumentálních útvarů prováděných při obřadu mše; a) jednohlasé gregoriánské zpěvy ordinaria missae (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus dei, lte, missa est); b) polyfonní nebo (od 17.st.) varhanami či orchestrem doprovázené zhudebnění mešního ordinaria. Do 14.st. zpravidla jen jednotlivé části, od 15.st. rozsáhlé cyklické kompozice stmelené citováním a variačním zpracováváním určité melodie (v 16.st. celé polyfonní předlohy) ve všech částech cyklu. Od 17.st. se m. přibližuje typu kantáty (s výraznou účastí sboru); c) ve 20. století některé skladby označené jako mše nemají bohoslužebnou funkci (L. Janáček, B. Martinů).
