luminiscence
luminiscence [-ny-, lat.], jev, při němž dochází k vysílání ultrafialového, viditelného či infračerveného záření látkou po předchozím dodání energie, přičemž se jedná o přebytek nad termodynamicky rovnovážným tepelným zářením. Po dodání energie dochází obvykle k částečné relaxaci s účastí dalších energetických hladin a teprve poté je emitováno světlo. Celý proces probíhá buď v jednom centru, nebo dochází k přenosu energie nebo i náboje v látce. Spektrum a další parametry l. závisí na chem. složení a struktuře luminiskující látky. L. lze dělit podle způsobu excitace elektronového systému na: a) fotoluminiscenci - excitace ultrafialovým, viditelným či infračerveným zářením (v.t. fluorescence; fosforescence; Franckův-Condonův princip; Stokesův zákon); b) elektroluminiscenci - l. vlivem el. pole, excitace urychlením nositelů náboje nebo rekombinace nositelů náboje opačného znaménka; c) chemiluminiscenci - excitace energií uvolněnou při chem. reakci, probíhající např. při rozpouštění (lyoluminiscence) nebo v živých organismech (bioluminiscence); d) triboluminiscenci - excitace mech. energií, např. úderem; e) radioluminiscenci - excitace energií dopadajících částic nebo zářením gama či rtg., spec. rentgenoluminiscenci (excitace rentgenovým zářením; v.t. katodoluminiscence); f) termoluminiscenci - uvolnění předem absorbované energie např. ozářením při zahřátí. L. má využití tech. (luminofory) i jako metoda zákl. studia látek (poloha energetických hladin, přenos energie).
