loutna
loutna, hud. nástroj strunný drnkací; dvoudílná (víko a dno) rezonanční skříň oválného tvaru má uprostřed okrouhlý výřez, který byl zvl. u starých nástrojů řezbářsky zdoben. Široký krk s hmatníkem je rozdělen pražci a v horní části je zalomen; počet strun se v průběhu vývoje měnil, od 16.st. má l. 6 strun, vedených jednoduše i sborově. Dnešní ladění je stejné jako u kytary (struny E, A, d, g, h, e1); znějící tónový rozsah E - a2, notuje se v houslovém klíči o oktávu výše, než zní. Loutny byly známy již v Mezopotámii, ve starém Egyptě, Indii, Číně, ve starověkém Řecku a Římě. Do Evropy se l. dostala v 8.st. při vpádu Arabů do Španělska; v Evropě dosáhla největšího rozkvětu v 15.-17.století.
