loutka divadelní
loutka divadelní, hmotný objekt převážně záměrně výtvarně zpracovaný, který je ovládán přímo nebo nepřímo loutkářem a který vytváří před obecenstvem znak dram. postavy. Zatímco např. činohernímu herci, mimovi ap. je materiálem vyjádření jeho vlastní tělo, loutka je pro loutkoherce neživým objektem, jehož prostřednictvím se vyjadřuje. Jeho hrou se loutka stává subjektem dram. jednání. Tento rozpor živého a neživého je zákl. vlastností loutky jako specifického vyjadřovacího prostředku loutkového div. Rozdělení hl. druhů div. loutek: podle rozměrovo sti : plastické, reliéfní, plošné (stínové, a to siluetové i transparentní), stínoherní loutky maňáskové; podle techniky vedení (ovládání): a) l. ovládané bezprostředně částí loutkářova těla: l. prstové, pěsťové, dlaňové, maňásci (l. ruční) jednoruční i dvouruční, l. mimické, trikové (tzv. černé divadlo), stínoherní maňásci : b) l. ovládané prostředečně: l. závěsné (marionety na drátě, na nitích), l. plošné a stínové, táhlové, klávesnicové, tyčové, krosnové, hlavové; c) l. ovládané kombinovaně: l. biomechanické (kombinace maňáska a l. hůlkové), hůlkové (javajky), l. s živou hlavou, rukou, nohou; podle s měru ovládání : l. vedené shora, ze strany, zdola, zezadu. Nadloutka (Ubermarionette), teor. představa angl. režiséra E. G. Craiga o zloutkovělém herci v prostředí stylizované scény; l. automatická (automat), figurka znázorňující lidskou či zvířecí postavu, opatřená skrytým mechanismem ovládajícím její pohyb; l. dekorativní, plastické zpodobení lidského (zpravidla kostýmového) nebo zvířecího typu s volně nastavitelnými údy; l.-hračka, buď l. divadelní, určená pro dětské (rodinné) loutkové divadélko, nebo l. nedivadelní, panenka, panáček. V.t. loutka filmová.
