lotyšské výtvarné umění
lotyšské výtvarné umění, pův. se rozvíjelo v úzké souvislosti s litevským a estonským um.; ve středověku se nositelem vývoje stalo lid. um. (dřevořezba, textil) a měšťanské um., uplatňující zvl. v got. a renes. prvky severoněm. pův. (nástěnné malby, náhrobní plastika), v baroku kromě pol. i niz. vlivy; od 18.st. se l. v. u. rozvíjelo v rámci rus. baroka (Rastrelli) a klasicismu (radnice v Rize), ve 20.st. vzniká real. škola nár. um., vycházející z domácích tradic a rozvíjející zejm. monumentální um. V období výstavby socialismu se rozvíjí arch. (rekonstrukce Rigy), mal. (L. Svemps, O. Skulme), sochařství (M. L. Skulme, 1899-196l) i grafika; součástí l. v. u. je um. řemeslo soustředěné na keramiku, textil, zpracování kůže, kovů a dřeva.
