lombardská škola
lombardská škola, arch. škola v sev. Itálii přijímající románské slohové prvky (rozrušení prostorové jednoty baziliky, užití zaklenutých polí před třemi rovnoběžnými apsidami závěru, lizény a obloučkový vlys jako vnější výzdoba, např. San Ambrogio v Miláně); později zavedena žebrová klenba s kupolí na trompech v křížení a gotické svazkové pilíře. Vrcholným dílem got. arch. je milánská katedrála, která si zachovává i prvky domácí tradice (vyloučení věží a smysl pro hmotu a dekorativní účin). Got. prvky přetrvávaly v l. š. do 15.st., spolu s tradiční cihlovou stavební technikou a oblibou dekorace, byly však míšeny s novými florentskými renes. motivy, přinesenými Michelozzem (stavby A. Filarete, výzdoba Certosy u Pavie). Vrcholným představitelem l. š. se stal Bramante stavbami kostelů Santa Maria presso, San Satiro a Santa Maria delle Grazie, navazujícími na antické um. (vlys, kazetování) a svým zdůrazněním plasticity, monumentality a jednotícího arch. principu náležejícími již vrcholné renesanci. Umělecký přínos l. š. doznívá v 16.století.
