litevské výtvarné umění
litevské výtvarné umění, pův. se rozvíjelo v úzké souvislosti s lotyšským a estonským um., ve středověku jako feud. um. litevského státu (zejm. zpracování kovů, jantaru a barevného skla) s paralelním vývojem lid. um. (dřevořezba, textil); od 14.st. se rozvíjí monumentální um. (paláce a kostely ve Viľnjusu a Kaunasu), souvisící s ukr. a bělorus. um. oblastí, v němž se zejm. v renesanci a baroku uplatňují i něm., it. a polští umělci; od 19.st. se l. v. u. rozvíjí jako součást rus. klasicismu (přestavba katedrály ve Viľnjusu), později romant.; ve 20.st. se formuje real. škola nár. um. navazující na pokrokové domácí tradice. V podmínkách socialismu se rozvíjí arch., soustředěná zejm. na rekonstrukci m. a na výstavbu (V. Baličiunas, *1921), i mal., soch. a grafika (S. Krasaukas, *1927); um. řemeslo navazující na bohatství lid. vzorů reprezentují zvl. práce v jantaru.
