lidová hudba
lidová hudba a) projev lid. hud. tvořivosti (lid. píseň, lid. taneční a instrumentální hudba), vytvářející v rámci určité kultury relat. samostatnou hudebně stylovou oblast vesměs v protikladu k umělé hudbě. Nositelem a tvůrcem l. h. je zvl. venkovský lid. L. h. je kolektivní a anonymní ve své tvorbě (patří k ní však i zlidovělé projevy umělého pův.) a uchovává se ústním podáním. Tvorba a interpretace l. h. často splývá v jeden proces. Každá lid. hud. kultura tvoří specifický organický celek; projevuje se v užití určitých výrazových prostředků, např. melodických typů, harmonických postupů, rytmických formulí, formálních a architektonických principů, ve zvl. způsobu interpretace ap. Charakteristickým znakem l. h. přitom zůstává tvarová i přednesová variabilita. - Výzkumem lidové hudby se zabývá etnomuzikologie; b) soubor hudebníků, kapela různého obsazení podle krajových a jiných zvyklostí; c) druh zábavné a taneční hudby.
