kanibalismus
kanibalismus [-ny-iz-, špan.< indiánské jaz.] 1. antropofagie, lidojedství rituální pojídání lidského masa, vnitřností a kostní dřeně. Doložen od paleolitu, do 19. - zač. 20. století existoval místy v Americe (Karibové, Kwakiutlové, Tupíové), Africe (Zandové, Moru-Mangbetové), Asii (Batakové) a Oceánii (Papuánci, Maorové); ojediněle se vyskytuje dodnes. K. je součástí celého komplexu sociálních a náb. zvyklostí a představ (oběť, trest, získání vlastností pojídané osoby), někdy je spojen s mimořádnými okolnostmi (hladomor). Vždy je však vázán na zcela specifické příležitosti, mimo jejichž rámec je závažným trestným činem. Zvl. případem k. je endokanibalismus, tj. pojídání příslušníka vl. skupiny (zpravidla jeho popela) jako zvl. forma pohřbu; 2. zool. požírání příslušníků vlastního, popř. příbuzného druhu hl. z nedostatku potravy, např. při přemnožení. K. se vyskytuje např. u kudlanek, všekazů, střevlíků, roupců a pavouků; samice po kopulaci požírá samce. U obratlovců je k. znám např. u štiky, pstruha, ještěrky, krahujce, čápa, u některých hlodavců (myš, krysa) a u vlka. K. se vyskytuje také ve velkochovech drůbeže a prasat. Požírání vl. mláďat se nazývá infanticida.
