liberalismus
liberalismus [-iz-], 1. v přeneseném smyslu znamená l. snášenlivost, svobodomyslnost a shovívavost k jiným názorům, popř. bezzásadový, smířlivý postoj v ideol. a polit. oblasti; odtud liberální a liberálně či liberálnost; 2. l. - polit. hnutí stoupenců parlamentního zřízení a hosp. a polit. svobod. L. se rozšířil během 1.pol. 19.st. v řadě evr. zemí. Raný l. formuloval zákl. principy postfeudálního spol. zřízení. Ekon. l. rozvinuli angličtí klas. ekonomové vycházející z hesla průmyslové revoluce "laissez-faire, laissez-passer" (ponechte volný průchod). L. požadoval odstranit cechovní reglementace a omezení obchodu státem (heslo "svobodného obchodu"). Systém přirozených svobod u A. Smithe předpokládal otevření širokého prostoru pro soukromé podnikání a zbavení hospodářské činnosti všech státních zásahů. Ideologové angl. burž. rev. (J. Locke) významně přispěli k rozvinutí a propracování idejí parlamentarismu; koncepce "právního státu", založeného na dělbě moci a obč. právech, svobodě slova, tisku, vyznání, shromažďování ap., se staly natrvalo součástí ideového arzenálu liberalismu. V průběhu 19.st. rostly uvnitř l. apologetické tendence. Z ideového dědictví klas. l., který se proplétal s osvícenstvím a volnomyšlenkářstvím, se vybíraly jen takové ideje a zásady, které byly v souhlase s každodenními potřebami tehdejší spol., v níž vývoj probíhá volnou hrou hospodářských sil v rámci volného trhu. Jedinou funkcí státu měla být ochrana vlastnických zájmů a práv občanů a podmínek pro volnou konkurenci mezi jednotlivými výrobci. Země, v níž tento l. dosáhl největšího rozkvětu, byla klasická země průmyslové rev. a průmyslového kap. Velká Británie. Uskutečňovala nejen reformy ve prospěch svobodného podnikání, ale vypracovala i morálku ospravedlňující honbu za ziskem v podobě takových filozofií, jako je utilitarismus J. Benthama nebo pozitivismus J. S. Milla a H. Spencera. - Ve 20. st. se liberalistická ideol. podstatně změnila, zejména ve vztahu k sociálně ekon. úloze státu. Vznikaly koncepce neoliberalismu, jež se přes různé specifičnosti a odlišnosti v jednotlivých zemích shodují v názoru, že mechanismy volného trhu vytvářejí nejpříznivější podmínky pro efektivní hosp. činnost, racionální hospodaření s ekon. zdroji a uspokojování potřeb lidí. Neoliberalismus však již nevěří v automat. působení mechanismů svobodné konkurence, nýbrž připouští, že vláda monopolů, disproporce v ekon., hosp. krize, inflace a další negativní jevy deformují mechanismus tržní regulace a mohou vyvolávat hluboké ekon. otřesy. Stát má zasahovat do ekon., aby vytvořil nejpříznivější podmínky pro konkurenci. Někdy je l. zatlačován z jedné strany sociálním reformismem, z druhé strany konzervativismem; jen v USA zůstává dosud vlivným ideologickým směrem.
