lehká jízda
lehká jízda, od starověku většinou nepravidelné jezdectvo, které bylo schopné překvapivých útoků, rychlých přesunů a neočekávaných manévrů. Orient. a východoevr. l. j. byla obvykle vyzbrojena střelnou zbraní (lukem) a praktikovala lavinovité útoky kombinované s ústupy a novými nájezdy na nepřítele za silné lukostřelby. Tím se snažila vyřadit co nejvíce protivníků z boje a připravit si podmínky pro boj zblízka. L. j. dále plnila úkoly průzkumné, napadala zásobovací spoje nepřítele, ničila jeho odloučené jed. a podnikala překvapivé nájezdy do jeho týlu. Od 17.st. vznikaly druhy pravidelného lehkého jezdectva (husaři , od 18.st. huláni ).
