lebka
lebka, 1. cranium - kosti hlavy, ossa capitis , chránící mozek; část kostry obratlovců. Topograficky se l. dělí na část mozkovou (neurocranium ), která obsahuje mozek, a část obličejovou (viscerocranium či splanchnocranium). Vývojově se l. člení na tři složky: neurocranium , v nejpůvodnějším tvaru u paryb; dermatocranium, soubor kostí kožního pův. kryjící hlavu včetně neurokrania (nejpůvodnější u lalokoploutvých a dvojdyšných ryb); viscerocranium, pův. soubor chrupavčitých spon vyztužujících žaberní štěrbiny rybovitých obratlovců. U savců přetrvává pův. neurocranium pouze na lebeční bázi a dermatocranium v krajině obličejové, temenní a spánkové. Nejpodstatnější změny prodělalo viscerocranium, jehož zbytky se u savců přeměnily ve sluchové kůstky, aparát jazylky a prstence hrtanu a průdušnice. - U člověka tvoří l. soubor 22 kostí hlavy (s jazylkou 23), spojených hl. pomocí švů. Dělí se na část: a) mozkovou , která tvoří ochranný kryt pro mozek a smyslové orgány; skládá se z báze lebeční a z plochých kostí lebečního krytu, tzv. kalvy, b) obličej ovou, kde kosti tvoří podklad obličeje a ohraničují očnice, nosní a ústní dutinu. V.t. kostra. - Při nálezu l. jako jediné části kostrových pozůstatků člověka lze asi v 90 % odhadnout pohlaví jedince, plemennou příslušnost a přibližně i věk; 2. voj. nižší přiléhavá přilba. V.t. kalota; kasket.
