lai
lai [lé, fr.] a) nedochované středověké lyrické písňové útvary se strofickým členěním pravděpodobně bretonského pův. (tzv. lais bretons); b) ve fr. liter. 2.pol. 12.st. bás. povídka, psaná osmislabičným sdruženě rýmovaným veršem, která čerpala náměty z keltských pověstí, lid. pohádek a hrdinských příběhů artušovských ság. Formu tohoto epického l., blízkého dvorskému románu, dotvořila ve 2.pol. 12.st. Marie de France; c) něm. leich, č. lejch - jeden z hl. druhů středověkého jednohlasého zpěvu v lid. jazyce, zejm. ve spojení s rytířskou písňovou lyrikou konce 12.-14.st. Forma se vyznačuje přiřazováním opakovaných úseků na způsob sekvence. V Cechách lejch doložen v pozdní třídílné formě ve světské písni Jižť mne všě radost ostává z 2.pol. 14. století.
