kytara
kytara [řec.], hud. nástroj strunný drnkací. Vyvíjela se od 8.st. ve Španělsku pod vlivem orientálních nástrojů. Klas. koncertní kytara (španělská) má 6 strun (E, A, d, g, h, e1), znějící tónový rozsah E - d3 a notaci o oktávu vyšší než zvuk. V Rusku, zčásti i v Polsku se rozšířila sedmistrunná k. (ruská) s laděním strun D, G, H, d, g, h, d1; znějící tónový rozsah D - d3. Havajská k. má šest strun (E, A, e, a, cis1, e1), jejichž délka se nezkracuje prsty, nýbrž posouváním kovového válečku. Elektronická kytara viz elektrické hudební nástroje. Odtud kytarista - hráč na kytaru, např. dobří kytaristé apod. Dále kytarový - např. kytarové sólo.
