krymská válka 1853-56
krymská válka 1853-56, východní válka - válka Ruska s koalicí Velké Británie, Francie, Turecka a Sardinie o přístup k Bosporu a Dardanelám, o uplatnění vlivu na Balkáně a rozšíření pozic na Blízkém a Stř. východě. Jednou z bezprostředních příčin války byl i spor o práva a privilegia na tzv. svatých místech v Jeruzalémě mezi katolíky a pravoslavnými. - 2. 7. 1853 Rusko obsadilo podunajská knížectví aby donutilo Turecko k ústupnosti; zprostředkování záp. mocností skončilo neúspěšně a 4. 10. Turecko vypovědělo Rusku válku. 30. 11. zvítězilo Rusko v námořní bitvě u Sinope. Vztahy Ruska a záp. mocností se prudce zhoršily, Rusko s nimi přerušilo dipl. styky a 27. a 28. 3. Francie a Velká Británie vstoupily do války. Brit.-fr. vojsko se v září 1853 vylodilo na Krymu a vítězstvím u Almy si otevřelo cestu na Sevastopol, který se 349 dní statečně bránil pod velením admirálů V. A. Kornilova, P. S. Nachimova a V. I. Istomina (1809-1855). 26. 1. 1855 vypověděla Rusku válku i Sardinie. 10. 1. 1856 přijal car Alexandr II. ultimátum mocností a 30. 3. byl uzavřen pařížský mír, který válku ukončil. - Rusko uznalo územní nedotknutelnost osmanské říše, privilegované postavení Valašska a Moldavska pod tureckou svrchovaností, zřeklo se výlučného nároku na ochranu těchto knížectví a Srbska, souhlasilo s neutralizací Černého moře a s uzavřením úžin cizím válečným lodím. - Porážka carismu oslabila jeho prestiž a urychlila dozrávání rev. situace v Rusku a zrušení nevolnictví (1861). Válka byla i mezníkem v rozvoji vojenství; zkušenosti z bojových akcí vedly k význ. změnám ve výzbroji, strategii a taktice vedení boje v rus. armádě i v ostatních evr. armádách.
