král panovník

král [něm.] 1. titul panovníka; po císaři nejvyšší monarchistická hodnost. K. č., titul udělený řím. císařem 1085 Vratislavovi II. a 1158 Vladislavovi II. Od 1198 trvale užívaný titul panovníka č. státu; 2. hl. figura v šachové hře; 3. druhá nejvyšší karta v některých karetních hrách; 4. kuželka umístěná ve středu čtvercové sestavy devíti kuželek; 5. přeneseně vynikající jedinec v určitém oboru či prostředí.


zpět