kozáci
kozáci [rus. < turečtina], voj. vrstva v Rusku v 19. st. a počátku 20. st. Ve 14.-17.st. jako k. ozn. osobně svobodní lidé pracující za mzdu (zejm. v řemeslné výrobě) nebo vykonávající strážní službu v pohraničních oblastech země. V 15.-16.st. se na neobdělané svobodné půdě při hranicích Ruska a polsko-litevského státu (na dolním toku Dněpru, Donu, Volhy, Uralu) vytvářely převážně z uprchlých nevolníků samosprávné občiny tzv. svobodných k., kteří byli vedoucí silou lid. povstání na Ukrajině v 16.-17.st. a selských válek v Rusku v 17.-18.st. Carská vláda se snažila k. využít pro ochranu hranic a k voj. službě ve válkách; v 18.st. se jí podařilo postupně likvidovat kozáckou samosprávu a kozáky jako privilegovaný voj. stav a zvláštní druh nepravidelného vojska podřídit své kontrole. V době rozšiřování rus. říše v 18. až 19.st. organizovala carská vláda nová kozácká vojska k upevnění své moci v nově získaných územích a k ochraně nových hranic. Na zač. 20.st. existovalo 11 kozáckých vojsk (donské, kubáňské, těrecké, orenburské, zabajkalské, sibiřské, uralské, astrachaňské, semirječenské, amurské a ussurijské); 1916 čítalo kozácké obyv. Ruska 4,4 mil. K. tvořili význ. část rus. vojsk za 1.svět. války; za únorové rev. 1917 vystoupili proti samoděržaví, v období VŘSR se na stranu bolševiků přiklonila jen část kozácků. V době obč. války 1918-20 bojovala část k. na straně bělogvardějců a jen menší část k. bojovala v řadách Rudé armády. 1920 zrušeno zvl. postavení k. jako privilegované vrstvy a na kozácké oblasti rozšířena platnost sov. zákonů. 1936 zřízeny donské, kubáňské a těrecké jízdní jednotky, jež se pak účastnily Velké vlastenecké války 1941-45.
