síla
síla 1. fyz. zákl. fyz. veličina, míra intenzity vzájemného působení hmotných těles (soustav). Je příčinou deformace tvaru těles (statický účinek) nebo změn pohybového stavu (dynamický účinek). Její zákl. jed. (newton) je odvozena z dynamických úcinků (v.t. Newtonovy zákony). Podle pův. se rozeznávají s. gravitacní, elmag., silné a slabé (v.t. interakce). Konzervativní s., s. konzervativního (potenciálového) silového pole, tj. pole, v němž celk. práce těchto s. při pohybu tělesa po libovolné uzavřené dráze je nulová. Nekonzervativní (disipativní) s., silové působení mající za následek, že v silovém poli se nezachovává mech. energie, nýbrž nastává její částecná přeměna v jiné druhy, především v teplo (disipace). Hl. jed. SI newton. Též násobné a dílcí jed. (meganewton, mikronewton), docasné pond, kilopond; 2. ffyziol. s. svalová, síla potřebná k protažení max. staženého svalu na pův. klidovou délku. Závisí na průřezu svalu, vlastnosti svalových vláken a způsobu jejich aktivace.
