konvenční pevnost

konvenční pevnost, pevnost materiálu vyjádřená napětím (mezí pevnosti v tahu) určeným jako poměr síly, při níž dojde k přetržení zkušební tyče, a pův. velikosti jejího průřezu. V místě přetržení tyče však u tvárných materiálů dochází ke kontrakci (zúžení) průřezu, takže skutečná pevnost materiálu je vyšší než pevnost konvenční.