kontrast
kontrast [it.] 1. naprostý protiklad, pravý opak, protiva, nápadný rozdíl; 2. opt. k. jasu, barvy atd.; subjektivně: vizuálně hodnocená nestejnost vzhledu a) dvou částí zorného pole viděných současně; b) dvou nestejných podnětů postupně působících na zrak. - Objektivně (pouze k. jasu): hodnoty vztahu dvou jasů (L 1, L 2), vyjádřené některým z těchto vzorců: (L 2 - L 1); (L 2 - L 1) / L 1; 2(L 2 - L 1) /(L 2 + L 1); L 2 / L 1; 3. televizní tech. k. obrazu, poměr mezi maximem a minimem jasu obrazu na stínítku obrazovky nebo na projekční ploše; 4. psychol. jasné a vědomé vnímání rozdílů mezi kvalitami obj. reality (k. barev, tvarů, tónů) či psychických fenoménů (k. libého a nelibého), vznikající na neurofyziol. podkladě jako součást percepčních procesů. Podle časové závislosti vzniku kontrastního jevu rozlišuje psychol. k. simultánní (současný, např. při souč. vnímání dvou barevných ploch) a k. sukcesívní (následný, např. při střídavém vnímání více barev). K. je jedním z nejst. psychol. termínů (Aristotelův asociační zákon podle kontrastu), který se stal předmětem mnoha výkladů a specifických aplikací (fyziol. interpretace k. E. Heringa, výklad podstaty k. asociačními mechanismy v pojetí H. Helmholtze, aplikace k. na oblast cítění W. Wundtem). Na schopnosti vnímat kontrastní jevy jsou zal. rovněž psychol. testy zaměřené na zjišťování charakteristik procesů vnímání, pozornosti a tvořivosti člověka.
