souhláska
souhláska, konsonant - slov. spoluhláska - jaz. hláska, jejíž podstatou je šum vznikající, když mluvidla stavějí výdechovému proudu do cesty překážku v podobě závěru (p, d) nebo úžiny (z, ch). Dělí se podle účasti hlasu (znělé, neznělé), místa artikulace (retné, zubodásňové, předopatrové, zadopatrové a hrtanové) a způsobu artikulace (závěrové, polozávěrové, úžinové), nosovosti, trvání, artikulační síly (napjaté, nenapjaté), sluchového dojmu (ražené-explozívy, třené-frikativy), párovosti (párové, nepárové souhlásky). V č. se souhlásky dělí i podle toho, následuje-li po nich vždy jen měkké "i" (ž, š, č, ř, c, j, ň), nebo jen tvrdé "y" (h, ch, k, r, d, t, n) - tvrdé "i" (ypsilon) a obojetné (b, f, l, m, p, s, v, z), tj. může po nich následovat jak "i" tak "y". V.t. fáze artikulace; hláska.
