konsonance
konsonance [lat.] 1. hud. libozvuk, uspokojivý souzvuk; opak disonance. V průběhu staletí se pojetí toho, co je libozvučné, měnilo. Za k. byly tradičně považovány intervaly čistá prima, čistá kvinta a čistá oktáva. Dnes chápeme k. jako souzvuk dvou nebo více tónů, v němž není vnitřní napětí; 2. psychol. kombinace prvků vyvolávající příjemné pocity.
