konkatenace
konkatenace [lat.], výp.tech. a log. ozn. skládání operací, např. nejprve α a potom β (tj. na výsledek operace α se použije operace β). V teorii měření empir. operace spojování, empirický protějšek numer. operace sčítání. S ohledem na měření různých veličin je k. empiricky spec. např. při měření délek jako lineární uspoř. měř. objektů za sebou; při měření užitku je k. specifik. jako operace kombinování 2 užitků s alternat. pravděpodobnostmi.
