konjunktiv
konjunktiv [-tý-, lat.], slovesný způsob v některých jaz., jehož hlavní funkcí (na rozdíl od indikativu) je vyjadření vztahu závislosti nebo subjektivnosti děje, tj. děje, který mluvčí pojímá subjektivně ap. Slovesný tvar označující takový děj. Např. fr. Il faut qu, il finisse son devoir (Je třeba, aby dokončil úlohu), Je souhaite qu, il réussisse (Přeji si, aby měl úspěch), něm. Er redete zu den Kindern, damit er sie beruhige (Mluvil k dětem, aby je uklidnil). Odtud adj. konjunktivní - k. věta, vazba.
