konfese
konfese [lat.] 1. náb. vyznání, vyznání víry; a) tezovité vyznání zákl. věroučného přesvědčení. Kř. k. obs. zejm. zákl. dogmata o bohu, Kristu, Duchu svatém a církvi; b) č.k., soupis článků víry sest. na sněmu v Praze 1575, který se stal ideol. základnou stav. opozice až do Bílé hory. Na jeho zákl. byla 1609 uzák. tzv. Majestátem Rudolfa II. náb. svoboda; 2. žánr autobiogr. liter. kladoucí důraz na důvěrnost stylizace a na vnitřní psychologii autora.
