konekcionismus
konekcionismus, [-nyz-, angl. connection, spoj], psychol. koncepce vycházející z předpokladu závislosti chování (učení) vyšších živočichů a člověka na postupném utváření nervových spojů mezi podnětem, situací a odpovídající reakcí; jedna ze zákl. teorií učení vybudovaná na fyziol. podmíněného reflexu. Zákl. k., zahrnujícího většinu behavioristických teorií, formuloval E. L. Thorndike, který se pokusil vyřešit otázku učení pomocí metody pokusů a omylů (analýza chování zvířat v bludišti ústící do formulace tzv. zákona efektu). Učení se podle E. L. Thorndika uskutečňuje zesilováním a zeslabováním spojů mezi situací a reakcemi nervového systému. Představitel k. B. F. Skinner zavedl pojem operacionální (operační) podmiňování, jež se stalo východiskem programovaného vyučování.
