koncentrační tábory
koncentrační tábory, tábory sloužící k izolaci, terorizování i fyzické likvidaci polit. odpůrců fašist. a jiných diktátorských režimů, popř. účastníků osvobozeneckého hnutí porobených národů kolon., závislých či voj. okupovaných zemí. - Poprvé byly zřizovány v 90. letech 19. st. špan. kolonizátory na Kubě pro účastníky nár. osvob. boje; za anglo-búrské války 1899-1902 soustřeďovali Britové ve zvl. k. t. búrské civilní obyv. z bojových oblastí. - Největšího rozsahu a mimořádně brutálních forem nabyly k. t. v hitlerovském Německu, kde se staly zákl. článkem systému státního teroru proti antifašistům a pak i proti představitelům odboje v okupovaných zemích a sloužily i k přímému masovému vyhlazování celých národnostních skupin, hlavně Židů, Romů a invalidů. První k. t. byly v nacist. Německu zřízeny již 1933 na zákl. nařízení říšského prez. "na ochranu lidu a státu" z 28. 2. 1933. Původně byly určeny pro polit. odpůrce nacismu, od 1934 i pro kriminální živly. K. t. se dělily na základní či kmenové (Stammlager) a pobočné. 1933-38 vznikly na území něm. říše zákl. k. t. Dachau (3l. 3. 1933), Sachsenhausen-Oranienburg (1936), Buchenwald (1937) a Flossenbürg (1937), po záboru Rakouska k nim přibyl Mauthausen (srpen 1938) a po vypuknutí 2.svět. války další zákl. k. t. v Německu (Ravensbrück, Neuengamme, Gross Rosen, Dora, Bergen-Belsen) i na nacisty okupovaných územích (Osvětim, Majdanek, Riga-Kaiserwald). Několik pobočných k. t. bylo zřízeno i na území Československa (Ostrov, Svatava, Rabštejn, Litoměřice, Hradišťko; charakter k. t. měla i věznice pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně). Celkem vybudovali nacisté 67 základních a 2 000 pobočných k. t.; vedle vlastních k. t. existovaly ještě další typy táborů (pracovní, disciplinární, internační), zvl. postavení měla žid. ghetta (Terezín, Varšava). Do k. t. přicházeli vězňové bez řádného soudního rozsudku a na neurčitou dobu; za války zde byli v rozporu s mez. konvencemi internováni (a často i masově zabíjeni) též váleční zajatci. Vězňové pracovali v různých komandech (pracovních skupinách) tábora a v podnicích SS; kromě toho byli pronajímáni něm. koncernům jako pracovní síly, zejm. po nařízení z 30. 4. 1942 o nutnosti podřídit pracovní nasazení hosp. zájmům říše. K. t. byly řízeny inspekcí SS, od 1942 hosp. správou SS ústřední skupinou D se sídlem v Oranienburgu. V čele každého tábora stál komandant SS, strážní službu vykonávali příslušníci SS - standarty "umrlčích lebek". V k. t. existovala i tzv. vězeňská samospráva, která ručila SS za dodržování stanoveného vnitřního řádu, organizovala pracovní nasazení ap.; v některých táborech byla ovládnuta kriminálními živly, jež vystupovaly vůči vězňům stejně krutě jako SS, v řadě táborů v ní však pracovali uvědomělí antifašisté, kteří s nasazením vlastního života všestranně pomáhali svým spoluvězňům. Ve velkých táborech se postupně vytvářely též mez. ilegální výbory, které pomáhaly ohroženým vězňům, udržovaly ducha odporu, organizovaly sabotáže válečné výroby nebo dokonce připravovaly povstání a osvobození táborů v závěrečném období války (Buchenwald, Mauthausen). K. t. se vyznačovaly nelidskými životními podmínkami (vysilující práce, nedostatek potravy, surové týrání), vězňové zde hromadně umírali; mnozí z nich byli určeni k přímé fyz. likvidaci ve zvl. trestných komandech nebo (v některých k. t.) v plynových komorách, na vybraných vězních byly prováděny pavěd. lék. pokusy. Z celkového počtu 18 mil. lidí zavlečených nacisty do k. t. zahynulo více než 11 mil. osob, z toho 2 mil. dětí. Z 350 tis. Čechů a Slováků vězněných v těchto táborech zahynulo 235 tis. osob, z toho 15 500 dětí. V.t. pochody smrti; pracovní tábory; vyhlazovací politika nacistů. - K. t. byly zřizovány i v dalších evr. fašist. a polofašist. zemích (frankistické Španělsko), ve 30.-50. letech 20. st. v SSSR - GULAG - Glavnoje upravljenije ispravitelno-trudovych lagerej i kolonij, po 2.svět. válce v lat.-amer. diktaturách, v již. Koreji a již. Vietnamu i v některých bývalých afr. koloniích (např. v Alžírsku v době alžírské nár. osvob. války).
