komunální hnutí
komunální hnutí, hnutí komun - v 11. až 13.st. boje obyv. západoevr. m. proti feud. vrchnosti za dosažení úplné samosprávy. V sev. Itálii a v Toskánsku se m. podařilo získat svrchovanost i nad okolním územím (v.t. contado); ve 12.st. m. komuny odrazily pokusy řím.něm. císařů o podřízení m. správy říši (v.t. Lombardská liga). Ve Francii podpořil panovník auton. měst, aby omezil moc velkých feudálů. Ve Španělsku a v Anglii vydávali panovníci m. privilegia (feuros, charters). V Německu, zejm. v Porýní, vedla m. boj. hlavně s církevními feudály (Worms 1073); polit. moc získala zejm. uzavíráním městských spolků (rýnský svaz, hanza). V důsledku komunálního hnutí se města stala demokratickým prvkem ve feudálním zřízení evropských zemí a v některých oblastech nabývala již od 14.století raně kapitalistické rysy (severní Itálie, Flandry).
