kompetice
kompetice [-ty-, lat.] ang. competition [komptišn] 1. soupeření, rivalita, soutěživost; konkurence (obchodní); opak kooperace; 2. psychol. v teoriích osobnosti jeden z rysů ovlivňujících interpersonální chování člověka ve smyslu rivality (kompetitivní chování); 3. sociol. snaha dvou nebo více jedinců (skupin) o dosažení téhož cíle (např. určité pozice či role, výhody, největšího zisku). V rámci ekon. vztahů vyvolává soukromé vlastnictví výr. prostředků mezi jednotlivými výrobci a směniteli zboží antagonistický typ kompetice - konkurenci; 4. ekol. nesprávné ozn. konkurence; antagonistický vztah v biocenóze mezi dvěma i více organismy, které čerpají své potřeby ze stejných zdrojů (u živočichů k. o potravu, úkryt a prostor, u rostlin hl. o světlo a živiny). Vnitrodruhová (intraspecifická) k. probíhá mezi jedinci téhož druhu (uvnitř populace); snižuje vitalitu jedinců i růst celé populace. Mezidruhová (interspecifická) k. probíhá mezi jedinci (populacemi) různých druhů; často vede k ústupu, popř. i k vyhynutí jednoho z druhů. V.t. vztah.
