komora
komora [lat.< řec.] 1. uzavřený prostor, v němž probíhá určitý děj;2. stroj. např. k. spalovací u plynových turbín, kde probíhá spalování paliva; k. granulační, druh topeniště parních kotlů; k. sběrná u parních kotlů, silnostěnná bezešvá trubka s přivařenými dny, do níž jsou zavařeny kotlové trubky a hrdla; k. spalovací, prostor ohniště tvořený obezdívkou, trubkovými stěnami nebo chladicími rejstříky, roštem nebo struskovým dnem; k. směšovací, prostor ejektoru, ve kterém dochází ke smíšení hnacího a hnaného média; k. usazovací, ve vzduchotech. prostor s malou průtočnou rychlostí, ve kterém se částice prachu unášené vzdušinou usazují;3. fyz. skupina zobrazovacích detektorů částic. V.t. bublinková komora; jiskrová komora; mlžná komora;4. hor. zákl. dobývací jed. při komorovém dobývání mocné hnědouhelné sloje nebo při dobývání rudného ložiska. Uhlí v komoře velikosti 10 x 10 m se postupně sestřeluje a odtěžuje z komory;5. anat. dutá část orgánu; a) k. mozková, ventriculus cerebri; b) k. srdeční, ventriculus cordis; c) k. oční, camera bulbi ;6. fot. viz fotografický přístroj; temná komora;7. panovnická (státní) pokladna. V.t. česká komora.
