kolektivismus
kolektivismus [-tyviz-], zdůrazňování významu kolektivu a kolektivních zájmů; princip spol. života a činnosti lidí založený na společenství práce, vlastnictví, svět. názoru, cílů a ideálů, na organickém spojování spol. a osobních zájmů, na uvědomělém podřizování osobních zájmů společenským; charakteristický rys social. a kom. spol. vztahů, princip kom. morálky, osvětlující vztahy mezi jednotlivcem a spol. K. je protikladný vůči individualismu, nikoliv však vůči individualitě. Má různé hist. formy, spjaté se spol.ekon. formacemi. Jako mravní princip se k. vytvářel ještě v podmínkách burž. spol. mezi dělníky, kteří se spojovali v boji proti kapitálu. Avšak teprve v socialismu se stává k. všeob. principem mezilidských vztahů ve všech oblastech spol. života, nejdůl. zásadou morálního jednání člověka. Spol.ekon. základem social. k. je společenské vlastnictví výr. prostředků a odstranění vykořisťování člověka člověkem. K. předpokládá takové vztahy mezi spol. a jednotlivcem, kdy celkový rozvoj společnosti vytváří příznivé podmínky pro všestranný a harmonický vývoj každé osobnosti a osobní rozvoj tvoří podmínku spol. pokroku. Hlavní požadavky plynoucí z principu social. k. pro vztahy mezi lidmi jsou : vzájemná soudružská pomoc, chápání a plnění spol. povinností, uvědomělé spojování spol. a osobních zájmů, respektování kolektivu a jeho zájmů. K. předpokládá vysoký stupeň odpovědnosti každého jednotlivce nejen za vlastní činy a celý způsob života, ale též za kolektiv a v jistém smyslu nakonec i za osudy celé společnosti.
