koželužství
koželužství, výr. odvětví chem. prům., které zpracovává kůže a činěním je převádí na usně. Konzervování koží sušením a tukem bylo známé již v pravěku. Vyčiňování kůží výtažky z rostlin a hlinitými solemi bylo prováděno v Egyptě ve 3.tis. př.n.l. Tříslo se v Evropě začalo používat ve středověku. Teprve 19.st. přineslo rychlý rozvoj k. novými objevy způsobů vyčiňování (chromčinění) a zaváděním mechanizace. U nás byly cechy koželuhů (pův. spojené s obuvníky) již ve 14.st. a první manufaktury vznikly koncem 18.století. V l.pol. 20.st. došlo k velkému rozvoji k. - Při zpracování se surové kůže máčejí a perou ve vodě, rozmáčené se odchlupují (např. roztokem vápna se sulfidem sodným). Vzniklá holina se dále moří (např. enzymaticky) a zpracovává buď tříslením, nebo chromčiněním, nebo hlinitými solemi (na jirchu), nebo působením tuků, zejm. rybích (na zámiš). Seřezáváním nerovností (postruhování) na rubu usně se docílí stejnoměrné tloušťky. Podle druhu a účelu použití se usně barví, suší, leští, apretují. V.t. činění kůže.
