kinetismus
kinetismus [-tyz-], výtv . um . um. směr s programem překonání tradiční statičnosti um. díla rozvinutím dynamických prvků, které nejsou prostorově ani časově absolutně fixované. Kinetické objekty se pohybují nebo se jimi dá pohybovat, popř. se zdají být kinetické, pohybuje-li se pozorovatel. Jejich konstrukce je zal. převážně na mat. a technol. principech, vzácně na obvyklých mal. a soch. prostředcích. Využitím mech. a el. armatur se spojuje tvůrčí proces se soudobými praktickými, teor. a vizuálními zkušenostmi. Tradiční estetiku překonávají optické a světelné efekty, často doprovázené i zvukovými. K. zahrnuje kinetické objekty (mobily), kinetické obrazy, světelně kinetické objekty a světelně kinetické obrazy, světelnou arch., kinetický balet, zvukofilm, kinetické fontány; proniká do reklam, scénografie, filmu, televize a výstavnictví. Počátky k. jsou starší, znovu je aktualizován ve 20. a 30.letech 20.st. ve futuristických koncepcích, v dadaismu (M. Ray, M. Duchamp), konstruktivismu (A. Pevsner, V. J. Tatlin, L. Moholy-Nagy), suprematismu a v díle A. Caldera, který od 1932 tvořil tzv. mobily. Kinetisté vystoupili jako kolektivní hnutí v 50.letech v Paříži (Espace 195l) a v Záhřebu (Exat 51); na ně navázala skupina Zero v NSR, Nul v Nizozemsku, T v Miláně, N v Padově a další. Umělci pracovali společně s vědci a techniky v amer. skupině Experiments in Art and Technology, v SSSR vznikly skupiny Dviženije a Prometheus, u nás skupina Syntéza.
