karolínské výtvarné umění
karolínské výtvarné umění, dvorské a církevní um. říše Karla I. Velikého, programově rozvíjející ideu renovace řím. impéria a představující ant. tradicí a byz. um. výrazně ovlivněnou syntézu různých západoevr. um. proudů. Návaznost na ant. vzory se uplatnila zejm. v arch. tvarosloví, typech a tech. a v opětném zavedení figurálních motivů (zvl. v drobné plastice a reliéfu). Arch. zahrnuje zejm. falce a paláce (Cáchy, Ingelheim), kláštery (Sankt Gallen), bazilikální dispozice s pravoúhlým závěrem nebo třemi paralelními apsidami, ojediněle i centrály (oktogonální palácová kaple v Cáchách, kaple v Germigny-des-Prés); nově se objevila krypta pod vyvýšeným chórem, předsíň, ochoz a od 9.st. dvouvěžové záp. průčelí (Autun, Auxerre); v interiérech převažovala plošná výzdoba ovlivněná ravennskými vzory - nástěnné malby v kryptě Saint-Germain v Auxerre, mozaiky v kopulích v Cáchách (Kristus mezi 24 apokalyptickými starci) a v Germigny-des-Prés. Vrcholným projevem antikizujícího soch. je drobná plastika (slonovina, zlatnictví) - východisko pro monumentální rom. soch.; rozvíjející se knižní malba, charakterizovaná vědomým přejímáním ant. principů, zobrazovala zejm. evangelisty, postavy panovníků, náb. výjevy, iniciály a ornamentální bordury; ožívala obvykle čistá nelomená barva, zlato a stříbro, objevila se i perokresba; knižní malba byla soustředěna do skriptorií, která reprezentovala jednotlivé mal. školy, např. Mety, Remeš (Utrechtský žaltář), Tours (Bible z Fleury, Bible Karla Holého), Saint Denis, Sankt Gallen, tzv. Godescalkova skupina (Evangeliář abatyše Ady) a palácová škola (Cášský evangeliář); zlatnictví reprezentují kromě drobné plastiky zejm. knižní vazby tepané a tlačené ve vysokém reliéfu (Codex aureus), paliotto z milánského kostela San Ambrogio a relikviářová socha Sainte-Foy v Conques.
