kaláda
kaláda [it.], fin. bankrot v č. zemích, vyhlášený patentem 28. 12. 1623, kterým byla snížena hodnota obíhající mince průměrně o 90%. Příčiny k. tkvěly už v předbělohorské měnové situaci. Značné intenzity nabyla k. od 1622, kdy Ferdinand II. pronajal ražbu mince fin. konsorciu v čele s Janem de Witte. Byla ražena nekvalitní drobná mince (zlehčená o více než 80%, tzv. dlouhá mince) s nuceným oběhem. Výtěžek konsorcia spočíval v rozdílu mezi reálnou a nominální hodnotou mince. K. znamenala hosp. rozvrat č. zemí. Její dosah byl o to výraznější, že znehodnocenou měnou byly vykupovány statky konfiskované po č. stavovském povstání. V.t. dlouhá mince.
