kakofonie
kakofonie [-ny-, řec.] 1. hud. nesouzvuk, neorganický shluk tónů; 2. jaz. nelibozvučné prvky nebo skupiny hlásek v řeči; opak eufonie. Odtud příd. jm. kakofonický.
kakofonie [-ny-, řec.] 1. hud. nesouzvuk, neorganický shluk tónů; 2. jaz. nelibozvučné prvky nebo skupiny hlásek v řeči; opak eufonie. Odtud příd. jm. kakofonický.