kříž obecně
kříž [lat. crux, mučidlo] 1. pův. starověký popravčí nástroj. Vyvinul se z kůlu s ostrým hrotem, na nějž byl odsouzenec nabodnut; později byl kůl opatřen příčným břevnem. Po vzniku novozákonní legendy o ukřižování domnělého zakl. kř. Ježíše Krista uctíván jako symbol kř. víry i výraz její výbojné expanzivity (křižácké výpravy). Na rozdíl od ant. popravčího k. v podobě písmene T se k. jako symbol kř. ujal v lat. a řec. formě (†, +); pozdějším seskupováním a přidáváním ramen se dospělo k dalším formám k. (např. k. pravoslavný, svislá linka třikrát překřížená kratší horizontální linkou);2. k. hákový viz svastika; 3. výtv.um. motiv dvou nebo více přetínajících se úseček, vyskytující se od pravěku jako ornamentální nebo symbolický prvek; v ikonografii kř. umění hlavní symbol, užívaný v mal., soch. i arch. (půdorysná dispozice sakrálních staveb). 4. k. maltézský viz maltézský kříž.
