josefinismus
josefinismus, v užším smyslu forma osvícenského absolutismu v habsburské monarchii v 80.letech 18.st., reprezentovaná císařem Josefem ll.; v širším smyslu reformní osvícenské hnutí v této monarchii koncem 18.st., zasahující do všech oblastí života společnosti. - J. byl specifickým výrazem snah o řešení pokročilé krize feud. zřízení. Vycházel z idejí osvícenského racionalismu, přirozeného práva, fyziokratismu, merkantilismu a febronianismu. Jeho ideálem byla přeměna habsburské říše v jednotný centralizovaný státní celek, vnitřně konsolidovaný a umožňující všestranný hosp. rozvoj. Z toho pak vyplývaly josefínské snahy o podřízení církve státu. o soudní a správní unifikaci říše, ale také úsilí o zavedení jednotného státního jazyka - němčiny, jež přirozeně naráželo na odpor neněm. národů monarchie. V důsledku působení j. byly v habsburské monarchii provedeny četné reformy - omezeny výsady šlechty (josefínský katastr) a církve (zrušení řady klášterů, zřízení gen. seminářů), zrušeno nevolnictví, uzákoněna tolerance vůči některým nekat. kř. vyznáním, zavedena sedmiletá povinná školní docházka, vydán nový zákoník apod. Překotné a často násilné adm. byrokratické prosazování těchto reforem ,,shora" vyvolávalo nespokojenost různých vrstev obyv. monarchie. Germanizační tendence aktivizovaly pak v č. zemích č. nár. obrozenecké hnutí, posílené po zrušení nevolnictví přílivem č. obyv. do měst. Tak j. obj. přispěl k formování novodobého českého národa.
