jod
jod [jód, řec.], iodium, jód, I, chem. prvek VII.B skupiny periodické soustavy, halogen, at. číslo 53, relat. atomová hmotnost 126,9045, šedočerná kovově lesklá pevná látka, t.t. 113,7 ° C, t.v. 184,5 °C; objeven 1811. V přírodě se nachází ve slouč., např. v ložiskách chilského ledku (jako jodičnan), v mořské vodě (jako jodid). Používá se např. v chem. a pro své antiseptické účinky v lék. Jeho páry jsou fialové, jedovaté. V lidském organismu se j. z větší části vychytává štítnou žlázou, kde se využívá k syntéze jejích hormonů. Z celkového množství 50 mg j. v lidském těle je 15 mg ve štítné žláze. Denní příjem j. činí 100-200 μg. - Ve slouč. má j. oxidační číslo -I, I, III, V, VII. Slouč. j. např.: oxid jodičný I2O5, bílý prášek, jediná exotermní slouč. halogenu s kyslíkem; kys. jodovodíková (vodný roztok jodovodíku); kys. jodičná HIO3, bílá kryst. látka; kys. jodistá H5IO6 je slabá pětisytná kys., silné oxidační činidlo.
