jasová adaptace zraku
jasová adaptace zraku, podstatná vlastnost vidění spočívající v přizpůsobení zraku k střednímu jasu obrazu tak, že světelná citlivost zraku se již nemění při pozorování nejčernějších a nejsvětlejších míst obrazu. Vyplývá z toho, že oko není schopné přizpůsobit se současně celému rozsahu fyz. intenzity světla.
