jakobíni francouzští
jakobíni, příslušníci klubu jakobínů, polit. seskupení za fr. burž. rev. konce 18.st. Program j. se v průběhu rev. vyvíjel od liberalismu až k radikální diktatuře. Pův. klub poslanců gen. stavů ve Versailles, zal. v květnu až červnu 1789 zejm. poslanci z Bretaně (tzv. bretaňský klub); zasloužil se o organizovaný postup třetího stavu při formování Nár. shromáždění. Od října 1789 Společnost přátel ústavy, členové nazývaní j. podle pařížského sídla klubu v býv. klášteře sv. Jakuba. Zpočátku měli v klubu hl. vliv Emmanuel-Joseph Sieyès, Anotine Pierre Barnave, Isaac-René-Guz Le Chapelier, bratři Lamethové; v důsledku rostoucí popularity klubu přistoupili Honoré Gabriel Riqueti Mirabeau, Marie Paul Joseph La Fayette. Od 1790 jakobínský klub přístupný i pro nečleny Nár. shromáždění; stal se vedle sněmovny hl. řečnickým fórem rev., přijímal stížnosti obyv. z celé Francie, rozesílal tiskoviny, ovlivňoval rev. tisk. K jakobínskému klubu v Paříži se připojovaly další kluby na venkově (celkem jich byly asi 3 000). Od 1790 se začala vytvářet jakobínská levice, vedená Maximilien Marie IsidoreRobespierrem; představovala zájmy maloburž., měla radikální charakter, udržovala styky se sansculoty. 179l se od j. oddělili feuillanti, 1792 girondisté. Radikální j. se podíleli na přípravě srpnového povstání 1793. Po zvolení Konventu tehdejší předseda klubu j. J. Pétion spolupracoval s girondisty (Jeanne Manon Philipon Roland de la Platière); v boji o moc v zemi zvítězilo v důsledku květnového povstání 1793 politické seskupení montagnardů (radikální j., cordelieři). V září 1793 nastolili montagnardi vedení j. rev. teror; hl. orgánem rev. diktatury se postupně stal Výbor veřejného blaha. Rev. diktatura vedla k potlačení vnitřní kontrarev., k upevnění centralizace státu, k úspěšné reorganizaci vojsk a válečné výr., oslabila církev a posílila demokratizaci společnosti (ústava z 24. 6. 1793). Další stupňování teroru (popravy hébertovců, dantonovců) a zásahy do ekon. země však vedly k postupné izolaci j., kteří vládli byrokratickými metodami a ztráceli podporu lid. vrstev. Rozpory se projevily ve Výboru veřejného blaha; proti vedoucí skupině j. (M. M. I. Robespierre, Louis Antoine Léon Saint-Just, Geroges Couthon) se postavila většina v Konventu (tzv. Bažina); 8. thermidoru (26. 7. 1794) byli robespierrovci z rozhodnutí Konventu zatčeni a po neúspěšném povstání j. 9. thermidoru byli 10. thermidoru popraveni. Perzekuce j. pokračovala v celé Francii, kluby j. byly uzavřeny.
