islámské výtvarné umění
islámské výtvarné umění, um. religiózního obsahu, rozvíjené v islamizovaných oblastech (Přední východ, stř. Asie, Indie a jv. Asie, sev. Afrika a Španělsko) ve formě oficiálního i lid. um., lokálních škol a hist. modifikací. - Arch. (mešita, minaret, od 12.st. madrasa jako arch. typ islámské školy, mauzoleum) obvykle kopulového typu na kvadratickém půdorysu vychází ze sásánovské arch. (íván) a je charakterizována skladebnou barevností užitých materiálů, ornamentální plošnou výzdobou (kamenořezba), fajánsovými a glazovanými obklady, v interiérech dekorativní nástěnnou malbou s mozaikami. Profánní arch. palácového, m. a pevnostního typu využívá zejména uzavřené dispozice s nádvořím, uplatňuje arkádové systémy a zahradní prvky (bazény, fontány, zahradní úprava). - Soch. je omezeno na plošný a reliéfní projev obvykle dekorativního charakteru (stylizovaný rostlinný a geom. ornament), vycházející ze sásánovského um. - Um. řemeslo rozvíjí íránské a ant. vzory, ovlivňované um. byz., čín. a ind. (zpracování kovů, zbrojířství, keramika, sklo, slonovina, textil a koberce). Za Umajjovců a Abbásovců se rozvíjelo oficiální dvorské um. chalífátu s centrem v Bagdádu, navazující na íránské um., ve Středozemí um. fátimovského a mamlúckého Egypta (Hasanova mešita v Káhiře) paralelní s byz. um.; samostatný vývoj Maghrebu a Španělska; v mongolském období Ílchánů se uplatňovala zejm. arch. ve středoas. oblasti (Modrá mešita v Tabrízu, Sáhova v Isfahánu, mauzolea v Sírázu, Samarkandu a Hérátu), ovlivňující i mughalské umění (Tádž-Mahal v Agře); po seldžuckém období došlo k rozkvětu tureckého a íránského um. v osmanské říši (kopulové stavby podle Hagie Sofie). - Islámská nástěnná malba navazuje na sásánovské um., knižní malba, rozvíjená od 9.st. zejm. v Sýrii a Iránu, na manichejské tradice; stupňuje se dekorativnost, plošnost pojetí a barevnost, uplatňuje se kaligrafie (bajky, perská epika, Firdausího Šáh-náme). Vrcholu dosáhla íránská knižní malba za llchánů, kdy se prosazovaly zvěrné motivy a vlivy čín. tušové kresby (Muhammadova Apokalypsa); figurální malba ovlivňovala mughalskou knižní malbu. Současně se rozvíjelo mal. syrské, arab. a pod byz. vlivem i turecké. Ve 13.st. byla kodifikována pravidla knižního mal. (korán), v 17. a 18.st. byl postupně zaváděn stín a perspektiva.
