intonace
intonace [it.], slov. intonácia, ang. intonation - 1. jaz. melodie řeči; tónový průběh (stoupání, klesání) zákl. tónu hlasu, dokreslující obsah promluvy a vyjadřující obvykle citové, resp. estetické postoje mluvčího. Změnami v i. se liší od sebe jednotlivé druhy vět; věty oznamovací obvykle mají melodii klesavou, tázací kolísavou (s výrazným intonačním vrcholem) či stoupavou, zvolací výrazně stoupavou; 2. hud. a) správné nasazení výšky tónu hlasem nebo hud. nástrojem; b) u hud. nástrojů dobrá i. znamená, že všechny tóny se správně ozývají a nástroj vyhovuje tónovým požadavkům. Je předmětem odborného zkoumání; řídí se tech. zvláštnostmi nástroje, kvalitou materiálu ap.; c) melodické rysy charakteristické pro lidovou a umělou hudbu určitého národa, skladatele ap.; d) v gregoriánském chorálu vstupní slova liturgického zpěvu, jež zanotuje kněz.
